Vláda chce znovu snížit podporu v nezaměstnanosti. Změny přicházejí jen několik měsíců po reformě

Český systém podpory v nezaměstnanosti se může znovu změnit. Vláda schválila návrh, který počítá s nižšími dávkami v prvních měsících bez práce i během rekvalifikace. Kabinet očekává miliardové úspory, kritici však upozorňují, že současná pravidla platí příliš krátce na důkladné vyhodnocení jejich dopadů.

Vláda schválila návrh na úpravu podpory v nezaměstnanosti, který má od příštího roku částečně změnit pravidla zavedená teprve letos. V prvních dvou měsících evidence by podpora měla klesnout z nynějších 80 na 65 procent předchozího výdělku nebo vyměřovacího základu.

Současně se má snížit také její maximální výše. Zatímco nyní může dosahovat až 80 procent průměrné mzdy, nově by byl strop nastaven na 60 procent. Při použití letošních hodnot by tak maximální podpora klesla z 38 537 na 28 903 korun.

První měsíce mají být méně štědré, později se podpora mírně zvýší

Navrhovaná úprava se netýká pouze začátku nezaměstnanosti. V následujících dvou měsících by měla podpora zůstat na současných 50 procentech předchozího příjmu. V další části podpůrčí doby by naopak vzrostla ze současných 40 na 45 procent výdělku.

U lidí starších 52 let se mají zároveň zkrátit období, během nichž dostávají dvě nejvyšší sazby podpory. Místo dosavadních tří měsíců by každá z nich náležela pouze dva měsíce.

Změna by zasáhla rovněž rekvalifikace. Podpora během rekvalifikace má klesnout z 80 na 60 procent výdělku. Nižší částku by dostávali také někteří rodiče malých dětí nebo lidé, kteří před evidencí na úřadu práce pečovali o blízkou osobu. V jejich případě má úvodní sazba klesnout ze 40 na 30 procent.

Ministerstvo práce argumentuje stabilizovaným pracovním trhem a tím, že současná výše podpory již není potřebná. Podle ministra práce Aleše Juchelky by změna měla veřejným rozpočtům přinést úsporu přibližně 4,5 až 5 miliard korun ročně.

Současná pravidla přitom fungují teprve od ledna

Právě rychlost další změny patří mezi hlavní argumenty jejích kritiků. Současný systém totiž začal platit teprve v lednu 2026. Jeho principem bylo poskytnout nezaměstnaným vyšší finanční jistotu na začátku období bez práce a podporu postupně snižovat.

Smyslem bylo mimo jiné usnadnit zaměstnancům rozhodnutí změnit nevyhovující zaměstnání. Část pracovníků totiž může ve stávající firmě zůstávat právě kvůli obavám z finančních následků případného období mezi dvěma pracovními poměry.

Vyšší počáteční podpora měla toto riziko zmírnit a dát lidem více prostoru pro nalezení pozice odpovídající jejich zkušenostem a kvalifikaci. Z pohledu firem mohl větší pohyb pracovníků zároveň znamenat snazší získávání zaměstnanců na obtížně obsaditelná místa.

Otázkou však zůstává, zda několik měsíců fungování systému poskytuje dostatek informací pro posouzení jeho skutečných výsledků.

Dopady na pracovní trh se mohou projevit až s odstupem

Pro objektivní hodnocení by nestačilo sledovat pouze počet lidí evidovaných na úřadech práce nebo délku nezaměstnanosti. Důležité je také zjistit, jak kvalitní zaměstnání si uchazeči následně našli, zda změnili profesi, jak se vyvíjel jejich příjem a jak dlouho na novém místě vydrželi.

Teprve dlouhodobější údaje mohou ukázat, zda vyšší počáteční podpora skutečně prodlužuje dobu bez zaměstnání, nebo naopak umožňuje lidem hledat vhodnější pracovní místo.

Pro zaměstnavatele není podstatná pouze rychlost náboru. Pokud člověk přijme první dostupnou nabídku jen kvůli okamžité potřebě příjmu, může brzy zjistit, že mu zaměstnání nevyhovuje. Firma potom musí pracovní pozici znovu obsazovat a nést další náklady spojené s náborem a zaškolením.

Lepší propojení schopností zaměstnance s potřebami konkrétní firmy tak může být ekonomicky výhodné pro obě strany.

Otazníky vyvolává zejména omezení podpory při rekvalifikaci

Z podnikatelského hlediska může být významné také plánované snížení podpory při rekvalifikaci. Český pracovní trh dlouhodobě řeší rozdíly mezi kvalifikací uchazečů a profesemi, po kterých mají zaměstnavatelé poptávku.

Rekvalifikace může lidem umožnit přechod do jiného oboru, vyžaduje však čas a ochotu podstoupit určitou ekonomickou nejistotu. Pokles podpory z 80 na 60 procent může pro část zájemců znamenat další překážku při rozhodování, zda se do změny profese vůbec pustit.

Pokud by nižší finanční jistota vedla k menšímu zájmu o rekvalifikace, mohl by být výsledný efekt v rozporu se snahou dostat více pracovníků do profesí, kde firmám zaměstnanci chybějí.

Rozpočtová úspora není jediným kritériem

Argument vlády o úspoře několika miliard korun je z pohledu veřejných financí významný. Stejně důležité je však sledovat širší ekonomické důsledky. Příliš nízká podpora může zvýšit tlak na rychlé přijetí zaměstnání, aniž by šlo o dlouhodobě vhodné pracovní místo.

Na druhé straně musí být systém nastaven tak, aby nezvyšoval motivaci zůstávat bez zaměstnání déle, než je nutné. Hledání rovnováhy mezi sociální jistotou, motivací pracovat a potřebami zaměstnavatelů proto není jednoduché.

Právě krátká doba od zavedení poslední reformy ale vyvolává otázku, zda by nebylo vhodnější nejprve vyhodnotit výsledky současného systému za delší období a teprve poté rozhodovat o další zásadní změně.

Pro firmy i zaměstnance je totiž důležitá také předvídatelnost. Pokud se pravidla pracovního trhu mění v krátkých intervalech, komplikuje to plánování oběma stranám. Rozhodnutí o další podobě podpory v nezaměstnanosti by proto nemělo vycházet pouze z okamžité rozpočtové úspory, ale také z dat o tom, jak systém skutečně ovlivňuje mobilitu pracovníků a schopnost českých firem získávat potřebné zaměstnance.

Zdroj/foto: Michal Hoblík, JenPráce.cz, AI