Služební cesta není vždy pracovní dobou. Kdy zaměstnanci náleží mzda a kdy příplatky?

Pracovní cesta může zaměstnanci zabrat celý den, přesto se ne všechny hodiny strávené ve vlaku nebo automobilu započítávají do pracovní doby. Rozhoduje rozvrh směn, skutečný výkon práce i pokyny zaměstnavatele. Odlišná pravidla navíc platí pro mzdu, přesčasy a cestovní náhrady.

Cestování během směny nesmí zaměstnance připravit o výdělek

Pokud zaměstnanec vyrazí na služební cestu během své obvyklé pracovní doby, neměl by kvůli přesunu přijít o peníze. Zákoník práce totiž rozlišuje mezi samotným výkonem práce a dobou strávenou cestováním.

Představme si zaměstnance, který pracuje od 8 do 16.30 hodin a dopoledne cestuje dvě hodiny vlakem na jednání. Pokud během jízdy pouze odpočívá, nejde o výkon práce, ale o překážku v práci na straně zaměstnavatele. Mzda nebo plat se mu proto nekrátí. Pokud by mu část výdělku ušla, přísluší mu náhrada ve výši průměrného výdělku.

Jiná situace nastává, jestliže během cesty na pokyn zaměstnavatele připravuje podklady, vyřizuje pracovní e-maily nebo zpracovává dokumenty. Taková činnost již může představovat výkon práce a započítávat se do pracovní doby.

Večerní návrat automaticky neznamená přesčas

Častým zdrojem nejasností jsou služební cesty, které končí až pozdě večer. Zaměstnanec může například absolvovat jednání do 16 hodin a domů dorazit vlakem až ve 22 hodin.

Pokud po skončení směny pouze cestuje a neplní pracovní úkoly, nevzniká mu automaticky nárok na mzdu ani příplatek za přesčas. Samotná délka pracovní cesty totiž není totožná s počtem odpracovaných hodin.

Zaměstnavatel však může nabídnout výhodnější podmínky, například zvláštní odměnu, placené cestování nebo dodatečné volno. Takové benefity mohou upravovat pracovní smlouvy, kolektivní dohody či interní předpisy.

Firma současně musí respektovat pravidla bezpečnosti práce a zákonného odpočinku. Pozdní návrat ze služební cesty nesmí vést k porušení povinného odpočinku mezi směnami.

Řízení služebního automobilu může být výkonem práce

Specifická pravidla se týkají zaměstnanců, kteří během pracovní cesty sami řídí automobil. Zásadní je především účel jízdy a pokyn zaměstnavatele.

Jestliže pracovník dostane za úkol přepravit kolegy, firemní vybavení nebo materiál, může být řízení považováno za plnění pracovních povinností. V takovém případě se příslušná doba započítává do pracovní doby a při splnění zákonných podmínek může vzniknout také přesčas.

Ne každá jízda služebním autem však automaticky představuje výkon práce. Pokud zaměstnanec automobil pouze využije jako dopravní prostředek na jednání, může se cesta posuzovat odlišně.

Podmínky dopravy by proto měl zaměstnavatel stanovit předem. Při delších trasách je navíc důležité zohlednit únavu řidiče, počasí a možnost bezpečného návratu. Někdy může být rozumnější zajistit přenocování.

Pracovní cesta o víkendu není totéž co víkendová práce

Firmy někdy vysílají zaměstnance na pracovní cesty již v neděli, aby mohli v pondělí ráno začít pracovat u klienta nebo na jiné provozovně.

Pokud zaměstnanec v neděli pouze cestuje vlakem nebo jako spolujezdec a nemá rozvrženou směnu, zpravidla nejde o výkon práce. Samotný přesun o víkendu tedy nezakládá automatický nárok na víkendový příplatek.

Odlišná situace nastává, pokud zaměstnanec skutečně pracuje, například montuje zařízení, prezentuje výrobky na veletrhu nebo školí zákazníky. Pak mu náleží odměna za vykonanou práci a podle okolností také příplatek za sobotu či neděli, případně kompenzace přesčasu.

Cestovní náhrady se počítají i za dobu mimo směnu

Pravidla pro cestovní náhrady se od posuzování pracovní doby liší. Pro jejich výpočet je rozhodující celková délka pracovní cesty, nikoliv pouze počet odpracovaných hodin.

Zaměstnanci tak může vzniknout nárok na proplacení dopravy, ubytování, stravného i dalších nezbytných výdajů, například parkovného.

Pro rok 2026 jsou minimální sazby tuzemského stravného v podnikatelské sféře následující:

• 155 Kč při cestě trvající 5 až 12 hodin.
• 236 Kč při cestě delší než 12 a nejvýše 18 hodin.
• 370 Kč při cestě delší než 18 hodin.

Pokud zaměstnanec během cesty dostane bezplatně jídlo splňující zákonné podmínky, může zaměstnavatel stravné odpovídajícím způsobem krátit.

Pro předcházení sporům je vhodné předem písemně určit začátek a konec pracovní cesty, její cíl, dopravní prostředek a očekávaný pracovní program. Jasně nastavená pravidla chrání zaměstnance i zaměstnavatele a usnadňují správné vyúčtování mezd a cestovních náhrad.

Zdroj/foto: Jenpráce.cz, UOL Účetnictví