Podnikatel roku: Mohl bych být i dřevorubec

Aby se do této soutěže přihlásil, museli ho přesvědčovat po tři roky. Alespoň tak to uvedl na snídani, kterou s ním pořádalo sdružení Tuesday Business Network. Nakonec se ovšem rozhodl, že když už do této soutěže půjde, tak ji musí vyhrát. To se mu nakonec podařilo.

Možná je to i tím, že stále pevně stojí ve vedení společnosti Unicorn vyvíjející software, kterou vybudoval od samého začátku. Společnosti, která je budována a řízena jinak, než je tomu zvykem. Magazín Business Way se ptal na soutěž Podnikatel roku, i na to, jak Vladimír Kovář čelí současné krizi.

Nemá náhodou na vaše rozhodnutí, zviditelnit se v soutěži Podnikatel roku, vliv právě současná ekonomická situace? Jestli náhodou nešlo o to, že minulý rok byl pro vaši firmu ještě báječný s obratem 1,3 miliardy, a za letošek už tolik firma zářit nebude?

Výsledky zářit určitě nebudou, ale spojené to rozhodně není. Musím říct, že abych se do té soutěže teď naposled přihlásil, tak mě tak trošku přemlouvali. Předtím jsem to tolik nesledoval, a abych pravdu řekl, tak jsem k takovým soutěžím ani neměl úplně důvěru.

Musím ale říct, že mě mile překvapilo, s jakou pečlivostí a nezávislostí se taková soutěž dělá. O to víc mě pak překvapilo, že jsem to opravdu vyhrál.

Pořadatelé Ernst & Young jsou přece jenom auditoři…

To ano. Překvapil mě i systém otázek. Byl to po dlouhé době takový domácí úkol, který jsem od někoho dostal a nakonec ho rád udělal. Dotazník měl asi 60 otázek, na které jsem postupně odpověděl.

Šly, podle vás, otázky skutečně až na jádro podnikání?

Myslím, že ano. Bylo tam šest okruhů. Samozřejmě část byla o finančních výsledcích. V části se ptali na strategii, co do budoucna, ptali se na osobu podnikatele jako takovou. Strukturované to bylo opravdu hezky a dobře se na to odpovídalo.

Udělal jsem dokonce takový fór, že jsem odpověděl na všechny otázky, což se asi moc neočekávalo. Zvlášť třeba na otázku – Jak jsou spokojeni investoři, poté co investovali do našeho podniku (V. Kovář je 100% majitelem Unicorn Group – pozn. red.). Tam jsem napsal, že všichni investoři jsou naprosto nadšeni, protože o prvcích prázdné množiny lze tvrdit cokoliv. To je jedna poučka z teorie množin.

Bude vám to vítězství k něčemu?

Rozhodně ano. Už teď vidím, že třeba novináři tu jsou častěji. Docela se těším, až to opadne (smích). I když to mě náš marketing asi zabije, za tyhle výroky. Musím říct, že určitou dobu z vítězství radost máte, ale současně je to závazek do budoucna. Jak mi řekl Vladimír Frolík, Podnikatel roku před několika lety: „Vladimíre, teď už musíš být jen dobrý.“

Jak se vám to podaří? Za loňský rok jste dosáhl tržeb 1,3 miliardy korun. Jak to vypadá za letošek?

Pokles poptávky vnímám silně. Na druhou stranu není třeba svlékat kalhoty, když brod je ještě daleko. Jako vždy mám ve firmě postaven minimální plán, který určuje zhruba 20% nárůst. Snažím se držet strukturu firmy tak, aby byla na 80 % plánu, což většinou bývá onen minimální plán.

Letos jsem minimální plán výrazně rozevřel a existuje prostor mezi miliardou a miliardou a půl. Opravdu a věrohodně teď nejsem schopen říct, jak to bude. Jsem schopen říct, že v pololetí se dostaneme na 600 milionů korun. A to je docela dobrý start. Na druhou stranu obvykle bývá druhá půlka roku lepší, ale nemusí tomu tak být. Člověk musí firmu a její růst vidět dlouhodobě. To, že někdy zakolísá, tak to ještě vůbec nic neznamená.

Růst jsme si nějakým způsobem předurčili a já ho mám opravdu v tabulkách. Do dneška jedu od roku 2000 asi na 168 %, takže kdybych teď dva roky v růstu nedělal nic, tak jsem stále ještě v limitu. To ovšem neznamená, že bych se tím nějakým způsobem uklidňoval či omlouval. Budu firmu tlačit, co to půjde, ale přeci jenom jsme sekundární sféra, takže to naši klienti musejí chtít.

Změní nebo už změnila krize strukturu Unicornu?

Strukturu z hlediska toho, jak to dělat, tak ne. Myslím, že jsme na to byli připraveni výborně. Ale samozřejmě na pokles poptávky reagujeme. Například tak, že jsme ze sedmi streamů (stream je obchodní a dodavatelská ucelená část v rámci Unicornu – pozn. red.) udělali šest, protože to zkrátka stačí. Zredukovali jsme i počet realizačních divizí zhruba z 22 na 18.

Před pár měsíci jste předal operativní řízení firmy Jiřímu Mrázovi a s Ottou Vitoušem se budete věnovat strategii pro léta 2010 až 2015. Co to znamená? Co konkrétního budete vymýšlet?

Není to nic abstraktního a jsou za tím naprosto konkrétní kroky. Unicorn je firma, která dělá nějaké produkty a služby. Mezi ně patří například výroba softwaru na zakázku pro nějakého klienta. Ale – jak se to dělá? Co to přesně je? Jak přesně postupujeme?

Abychom dali dohromady materiál, který třeba popisuje přesně a aktuálně všechny nejlepší postupy z celého světa, tak to vyžaduje velice systematickou a cílevědomou činnost. To se při operativě nedá dělat. Anebo velmi obtížně.

Čili, jedna z věcí, na které pracujeme z hlediska marketingu, je takzvaný „fit product, motivate market“. Nastavte produkt tak, aby mu klienti rozuměli a byli motivovaní jej kupovat. A vysvětlete trhu, že zrovna váš produkt je ten správný.

Čím je firma větší, tím víc musí trh motivovat, čím je menší, tím lépe musí nastavit produkt, aby si ho trh všimnul a pochopil ho. Jedna z věcí, na které pracujeme, je Unicorn – příručka zákazníka. Chtěl bych dát svým zákazníkům i těm potenciálním návod na Unicorn, návod, jak s námi pracovat.

Není to trochu zvrhlá logika?

Možná je, ale mně připadá dobrá. Já jsem přesvědčen o tom, že to děláme řádně. Jde o to, vysvětlit klientům, proč je dobré dělat věci tak, jak jim to nabízíme.

Čím byste byl, kdybyste nepracoval v oboru informačních technologií?

To nevím, asi čímkoli. Mám takovou zásadu, kterou mě naučil tatínek: Je hezké si najít práci podle své záliby, ale mnohem větší frajeřina je umět si najít zálibu ve své práci. Z tohoto pohledu je to asi jedno, i když osobně bych se nakonec stejně dostal asi k řízení. V podstatě čehokoli.

Asi bych se uživil i jako lyžařský instruktor. Tedy asi dřív, teď už bych trénoval jen takové ty třicetileté Angličanky na mírném svahu (smích). Stejně odhaduji, že nakonec by to dopadlo tak, že bych nebyl instruktor, ale měl bych lyžařskou školu. Třeba v každém středisku jednu. Nevím. Nakonec bych to asi zase řídil.

Anebo bych ještě mohl být dřevorubec v lese. To by mě taky bavilo. Je ale pravda, že dnes už to tak romantické není – když si vezmete všechny ty stroje.

Neláká vás dráha investora? Třeba jako byznys anděla, který investuje do začínajících firem?

Samozřejmě je to jedna z věcí, o které jsme s Ottou Vitoušem také hovořili. Že bychom si udělali nějaký fond, třeba ve výši 100 milionů korun, a ve spolupráci s Unicorn College (univerzita provozovaná firmou Unicorn – pozn. red.) bychom jej otevřeli vybraným studentům, kteří by přišli s myšlenkou na podnikání.

Na druhou stranu mě ale osobně baví stavět a budovat. Tím chci říct – dráhu investora nevylučuji, ale zatím mě baví budování Unicornu.

Znáte jednoho z nejznámějších světových podnikatelů Richarda Bransona?

Samozřejmě, znám! Ten jeho způsob podnikání jsem už několikrát studoval a je to věc, která se mi skutečně líbí.

Čtete nějaké knížky o podnikání nebo je to pro vás úplně mimo?

Není, není, naopak. Čtu a některé knížky čtu dokonce až potom, co si napíšu nějaké vlastní ideje a myšlenky. Třeba také do knihy. Následně si vezmu publikace s podobným názvem a přečtu si je. Je to v tom, že někdy nechci být ovlivňován tím, co jsem kde četl.

Ty mé myšlenky jsou obvykle extrakty toho, co je úplně zřejmé. Klasický selský rozum – například když máš složitý problém, rozděl ho na části. Lidé umějí řídit jednoduché problémy. Ovšem platí, že když problém rozdělíš, tak jej musíš také integrovat dohromady. Ale také platí, že když se integruje dohromady hodně jednoduchých problémů, tak už to není problém jednoduchý.

To vede k tomu, že neexistuje obecný návod k tomu, jak všechny věci okolo nás vyřešit nějak jednoduše. Když si vezmete knížku o managementu, tak si v ní přečtete složitou teorii. Já se teorií jako takovou nezabývám. Spíš začnu uvažovat, jak ji prakticky využít ve spojení s dalšími prostředky jako jsou informační technologie. A hlavně dělat věci jinak, než se dělají doteď.