Polovina veterinářů zvažuje odchod z profese. Průzkum ukazuje vážnou krizi v oboru

Nový průzkum společnosti PetExpert, která v Česku poskytuje zdravotní a úrazové pojištění pro psy a kočky, přinesl alarmující výsledky. Ukázalo se, že mezi veterináři panuje vážná krize, a to zejména v oblasti duševního zdraví. Z téměř tří set oslovených odborníků napříč různými typy praxe se více než polovina někdy zamýšlela nad tím, zda z oboru neodejít. Téměř dvě třetiny respondentů dlouhodobě pociťují ztrátu motivace a každý sedmý přiznal, že v důsledku vyčerpání čelil i myšlenkám na sebevraždu.

Pracovní nasazení na hraně možností

Jedním z hlavních důvodů psychického vyčerpání je enormní pracovní nasazení a minimální prostor pro odpočinek. Podle průzkumu 58 % veterinářů pracuje více než 41 hodin týdně a stejný podíl pravidelně slouží noční nebo víkendové služby. Schopnost úplně se oprostit od práce uvedlo pouze 19 % dotázaných.

Dlouhodobý stres a přetížení se logicky odráží i v osobním životě. Až 62 % veterinářů přiznalo, že jejich podrážděnost negativně ovlivňuje vztahy s partnerem či rodinou. Téměř tři čtvrtiny se pak ráno potýkají s neochotou vstát a jít do práce, což je jasným signálem nastupujícího vyhoření.

Péče o duševní zdraví je spíše výjimkou

Přestože jsou si veterináři psychické zátěže dobře vědomi, jen málokdo aktivně pracuje na prevenci. Více než dvě třetiny přiznávají, že své duševní zdraví zanedbávají. Jen 12 % pravidelně využívá psychoterapii nebo relaxační techniky. Mnozí se uchylují k méně vhodným způsobům uvolnění – 45 % si občas pomáhá alkoholem a čtvrtina respondentů uvedla, že užívá různé doplňky stravy či medikaci ke zmírnění stresu.

Nízké platy a přetížený systém

Vedle vysokých nároků hraje významnou roli také finanční stránka povolání. Téměř polovina veterinářů dostávala při nástupu do praxe méně než 20 000 korun měsíčně. Kombinace nízkého ohodnocení a vysoké psychické zátěže vytváří prostředí, které je dlouhodobě neudržitelné. Šedesát procent dotázaných se shoduje, že problematika duševního zdraví je v oboru systematicky přehlížena.

Respondenti zároveň jasně pojmenovali, co by jim pomohlo: férovější finanční ohodnocení, zaměstnanecké benefity, lepší spolupráce na pracovišti, dostupná péče o duševní zdraví a konkrétní preventivní opatření proti vyhoření.

Supervize a schopnost nastavit hranice

Podle odborníků je jedním z klíčových kroků zavedení supervizí na pracovištích. Ty mohou pomoci nejen jednotlivcům, ale i celým týmům, a navíc poskytují oporu mladším kolegům, kteří s náročností oboru teprve začínají.

„Každý veterinář se musí naučit pracovat s vlastní energií – umět si odpočinout, vypnout a stanovit si hranice. Nemůže být k dispozici nepřetržitě, protože to z dlouhodobého hlediska není možné ustát,“ zdůrazňuje krizová interventka a supervizorka Lucie Hermánková.

Podpora od PetExpert

Na důležitost tématu upozorňuje i samotná společnost PetExpert, která průzkum realizovala. „Veterináři jsou klíčoví pro zdraví našich domácích mazlíčků. Proto je nutné otevřeně mluvit o jejich psychické pohodě a hledat způsoby, jak jim ulehčit jejich náročnou práci. Jen motivovaní a zdraví odborníci mohou poskytovat kvalitní péči,“ říká Derek Cummins, spoluzakladatel a CEO společnosti.

PetExpert se podle něj chce aktivně podílet na změnách, které zlepší pracovní podmínky a poskytnou veterinářům větší oporu.

Kdo se průzkumu zúčastnil?

Šetření proběhlo v červnu 2025 a zapojilo se do něj téměř 300 veterinářů z různých částí České republiky. Nejvíce zastoupenou skupinou byli mladí odborníci ve věku 25 až 35 let, kteří tvořili více než polovinu respondentů. Ženy převažovaly výrazně – jejich podíl dosáhl 91 %. Převážná většina veterinářů (82 %) se věnuje péči o malá zvířata. Z hlediska regionálního rozložení čtvrtina pracuje ve velkých městech nad 500 tisíc obyvatel, zatímco 23 % působí na malých městech či venkově.

Výsledky průzkumu ukazují, že profese veterináře je dnes vystavena obrovskému tlaku a bez systémových změn hrozí, že z ní v nejbližších letech odejde velká část odborníků. To by mělo závažné dopady nejen na samotné pracovníky, ale i na kvalitu a dostupnost péče o zvířata v celé zemi.