Den D podruhé a tentokrát ve zkratce

Stálo Leoši Auerovi za to, vzdát se 51% podílu ve firmě za „pouhých“ 400 tisíc?

Zřejmě není třeba připomínat, o co jde a kteří investoři pátrají na televizních obrazovkách po nových šancích, kam umístit své statisíce až miliony.

Ve druhém dílu, který se vysílal včera na ČT1, před investory předstoupilo celkem pět žadatelů o investici. Tu ovšem získal pouze jediný – Leoš Auer, který dokáže vyrábět reklamní oplatky podobné lázeňským. Chce 400 tisíc a nabízí třetinu firmy, protože má ještě jednoho společníka. Takže by měli společně s investorem každý stejně.

Člověk míní a investoři mění. Leoš Auer nakonec odešel s příslibem peněz, ale za poměrně drtivých podmínek. Vzdal se majority ve svém podniku a na podíl 51 procent se složili tři z pěti investorů – Tomio Okamura, Ondřej Bartoš a Marta Nováková. Transakce se z hlediska podnikatele zdá ještě méně pochopitelná než v předchozím díle u Břetislava Sušky.

Další nápady u investorů neprošly. Pokud budeme postupovat od Leoše Auera, který přišel až nakonec druhého dílu, narazíme na Břetislava Tůmu s přístrojem na diagnózu ve stylu „zjistí, jestli na vás něco leze“. Investoři hromadně zastávali názor, že na to nepotřebují přístroj a to, že na ně leze chřipka, zjistí i sami. A nemusí investovat požadovaných 700 tisíc za 20% podíl.

Před Tůmou defilovala Martina Pokorná s plánem na vybudování chlebové restaurace. Dala investorům ochutnat bio-chleby. Ty byly dobré, s byznys plánem to bylo naopak. S odhadnutým obratem restaurace v pár tisících denně chtěla investici 1,5 milionu a nabízela 15 procent v projektu.

První dva zájemci o investici rovněž neprošli. Ani Václav Setnička se svým vyprošťovacím zařízením pro automobily ani Zdeněk Černý a s vložkou do záchodové mísy zabraňující stříkání vody na zadek.

Komentář Business Way

Škoda, že pořad není delší a důkladnější. K minulému článku o Dni D napsal totiž Mojmír Fadrný (podnikatel z prvního dílu, který investici nezískal) trefný komentář, kde mimo jiné uvádí, že před investory byl hodinu. Pak už je jenom na střihači a režisérovi, které části dialogu mezi investory a podnikatelem pustí dál a které neuvedou. Takto kolikrát pořad vypadá, že klouže po povrchu a investory zdánlivě nezajímají podrobnější propočty.