Když se ve Dni D obrátí role

Poprvé došlo k situaci, kdy investoři nabídli více, než podnikatel požadoval. Ten si pak vybíral dva ze třech.

Hned první podnikatel Zdeněk Morávek, který žádal o 300 tisíc korun, mohl být spokojen. Sice se původně nabízený podíl 10 % ve firmě zvedl na 20 %, ale investici přijal. Došlo k situaci, kdy tři investoři nabízeli po 150 tisících za 10% podíl, což bylo víc, než žádal. Vybral si tedy jen dva – Tomia Okamuru a Danu Bérovou.

Třetí Ivan Pilný prohrál v souboji se svými kolegy a současně rivaly. A co vlastně Zdeněk Morávek vyrábí? Ortopedické kalhotky pro děti a jejich zdravé kyčle. Mají být náhradou místo vkládání několika plen pro roztažení dětských nožek.

Jako další přišel Jan Řehulka, a žádal 1,5 milionu korun na svůj projekt Cart Cover, což je kryt rukojeti nákupního vozíku. Důvodem má být ochrana proti bakteriím, kterých je na tomto místě prý mnoho. Investoři po přednesení předpokládané prodejní ceny 50 korun za kus zvrátili oči v sloup. Řehulka, jak asi tušíte, odešel s nepořízenou.

Snaha o profesionální prezentaci projektu Hypotékárna se nedala upřít Pavlu Trčalovi. Chtěl 1,2 milionu korun na projekt, který by měl lidem poradit při výběru hypotéky a byl by zcela nezávislý na provizích bank. Za tuto nezávislost by ovšem zákazníci v Hypotékárně zaplatili. Investoři neměli zájem s poukázáním na mnohem silnější konkurenci a také aktuální stav na trhu.

Martin Březný s manželkou po investorech chtěli 1,5 milionu korun za třetinový podíl ve firmě, která vyrábí vysoce detailní modely formulí F1. Údajně na světě existuje pouze jeden konkurent. Investoři ale nedokázali posoudit životaschopnost a tak dal Tomio Okamura a Dana Bérová návrh, že každý do projektu vloží 500 tisíc. Jenže třetí investor s půl milionem korun se nenašel, takže manželé Březní odešli bez investice.

Komentář Business Way

Zdeněk Morávek možná mohl žádat víc. Problém byl ovšem v tom, že se choval velmi tajně a nechtěl nechat nahlédnout do kuchyně své firmy. Na druhou stranu je pro investory 150 tisíc natolik malá položka, že ji oželí raději, než kdyby vložili do firmy půl milionu. Takže i přes tajnosti, nakonec dali nabídku tři.

Jan Řehulka se svým krytem na madlo nákupního vozíku za 50 korun se stal maskotem třetího dílu Den D. Třeba ale investoři prohloupili – Jan Řehulka jednou udělá velký deal s krajskými hygienickými stanicemi a všechny hypermarkety budou povinně půjčovat čistě vyprané kryty rukojetí nákupních vozíků.

Hypotékárna je velmi naivní byznys plán. Představa, že nalákám zákazníky na to, že jim ukážu makléře, který má jen fixní plat a bonusy jednou ročně podle toho, jak se k nim chová, je až zvrhlá. Mimochodem – jak se pozná nejlepší hypotéka? Jenom podle úroků nebo i podle toho, jak rychle ji třeba makléř dokáže u banky zařídit?

Manželé Březní jsou takový šťastný párek. Chybí jim jen 1,5 milionu k expanzi, ale pranic jim to nevadí. Prý si to přesně propočítali, ale teď jim to holt bude trvat déle. Škoda, že v sestřihu není tolik vidět, na co přesně chtějí podnikatelé investované peníze použít. Přesný rozpočet na 1,5 milionu pro vysoce detailní autíčka formule F1 by byl zajímavý.