Trumpova cla nejsou hlavním problémem – jen ukazují hlubší otřesy globálního systému

Současné celní války nejsou náhodným výkyvem, ale projevem rozsáhlých změn ve fungování světa. Pokud se světoví lídři nepřizpůsobí, důsledky mohou být horší než recese.

Povrchové symptomy, hluboké příčiny

V dnešních debatách se často řeší cla, obchodní války a hrozící recese. Jenže tyto problémy jsou spíše povrchním odrazem mnohem zásadnějších změn, které se odehrávají pod hladinou. Otázkou zůstává, zda celní válku skutečně vyvolala jen nevyzpytatelnost Trumpovy politiky, nebo zda jde o důsledek rozsáhlé transformace globálního pořádku. Systém, jenž vznikl po druhé světové válce a po desetiletí zajišťoval stabilitu díky dominantní roli Spojených států, se dnes hroutí. Pandemie covidu-19, rostoucí inflace, polarizace společnosti a eskalující obchodní spory jsou jen výstupy z hlubších proměn.

Cla nejsou začátkem, ale důsledkem

Trumpovo rozhodnutí zavést cla mělo dle oficiálního narativu za cíl ochranu domácího průmyslu, podpoření pracovních míst a snížení závislosti na Číně a Evropské unii. Ve světle geopolitických změn se tento krok může zdát logický – Čína totiž výrazně posiluje jak ekonomicky, tak vojensky a politicky. Jenže skutečné důvody zavedení cel jsou spíše politické než ekonomické. Trump tímto krokem reagoval na tlak domácího publika i rostoucí obavy ze ztráty americké dominance.

Snahy přesunout veškerou výrobu zpět do USA byly spíše iluzí než realistickým cílem. Ve skutečnosti šlo o vytvoření tlaku, který by měl přinést výhody v jiných oblastech – například v mezinárodním vyjednávání nebo domácí politice. A právě v tomto kontextu se ukazuje, že celní války nejsou izolovaným výstřelkem, ale signálem, že svět vstupuje do nové éry politické a finanční nejistoty.

Ekonomické napětí v USA jako časovaná bomba

Po pandemii covid-19 se Spojené státy ocitly v obtížné situaci. Dluh dramaticky narostl a náklady na jeho obsluhu se přiblížily astronomickým částkám – ročně přes bilion dolarů jen na úrocích. Pokud vláda rychle nesníží rozpočtový deficit, který nyní činí přes 7 % HDP, může se ztratit důvěra investorů v americký dluh. Takový vývoj by znamenal požadavek vyšších výnosů, tedy vyšších nákladů na půjčování, a tím i další nárůst zadlužení.

Ekonomická spirála by se mohla zacyklit: čím vyšší dluh, tím vyšší úroky, tím větší náklady a opět další zadlužování. A když se do toho přimíchá geopolitické napětí a zpomalující hospodářský růst, směřuje největší ekonomika světa k vážné krizi. Ne kvůli jedné selhávající bance či bublině na trhu s nemovitostmi, ale kvůli postupnému rozkladu důvěry v celý systém.

Slábnoucí dolar jako zrcadlo globálních změn

Po desetiletí byl americký dolar vnímán jako nedotknutelná měna – základ globálního obchodu a rezervní měna centrálních bank. Jenže v posledních letech se situace mění. Dolar se stal nástrojem geopolitického tlaku. Sankce vůči Rusku a riziko zmrazení aktiv přiměly některé země – včetně Číny – k přehodnocení své závislosti na americké měně.

Trend takzvané „de-dolarizace“ sílí. Země diverzifikují své rezervy, přesouvají se ke zlatu nebo alternativním měnám. Tento posun má potenciál změnit celý finanční systém: jak obchodujeme, kam investujeme, co považujeme za bezpečné. I proto se zvyšuje zájem o aktiva, která jsou nezávislá na státech – například zlato nebo Bitcoin. Slabší dolar navíc Spojeným státům vyhovuje – usnadňuje export, snižuje relativní hodnotu dluhu a zvyšuje konkurenceschopnost. Jenže ztráta statutu bezpečné měny může mít dalekosáhlé důsledky.

Vysoký dluh jako největší hrozba

Rozpočtové hospodaření USA je momentálně v kritickém stavu. Pokud nedojde k zásadním změnám, může důsledkem být nejen ztráta důvěry investorů, ale i pád samotného dolaru jako rezervní měny. Zatímco armádní rozpočet činí kolem bilionu dolarů ročně, stejná částka padne i na úroky z dluhu. Bez reformy rozpočtu tak hrozí ekonomický kolaps.

Trumpova vláda se snaží problém řešit kombinací opatření – snižování obchodního deficitu prostřednictvím cel, snahy o ukončení válečného konfliktu na Ukrajině, či snižování státních výdajů. Jenže účinnost těchto kroků je zatím sporná. Konflikt v Evropě trvá, úroky rostou, a státní dluh je dál na vzestupu. Bez stabilního finančního zázemí se přitom žádná mezinárodní strategie nedá dlouhodobě udržet.

Finanční trhy stále žijí ve starém světě

Na trzích stále panuje očekávání, že se svět vrátí k normálu: nízká inflace, nízké úroky, stabilní růst. Jenže realita ukazuje spíše na začátek nové éry – vyšší inflace, větší volatilita, častější krize. Staré investiční strategie přestávají fungovat. Institucionální investoři, kteří dlouhodobě sázejí na bezpečná aktiva, dnes hledají nové způsoby, jak své prostředky ochránit. To zahrnuje širší diverzifikaci, větší důraz na fyzická aktiva nebo investice do technologického sektoru, který může v turbulentních časech růst.

Z minulosti se dá poučit – ale musíme chtít

Historie ukazuje, že kombinace vysokého zadlužení, protekcionismu, technologických proměn a rozkladu globální spolupráce vždy vedla k hlubokým otřesům. Ve 30. letech to vedlo k Velké depresi, ve 40. k druhé světové válce, v 70. k rozpadu brettonwoodského systému. Každá z těchto krizí zároveň vytvořila nový pořádek – jiné pravidla peněz, politiky i obchodu.

Také dnešní situace je přelomová. Otázkou zůstává, zda budeme schopni reagovat dostatečně rychle a promyšleně. Pro běžné občany to znamená větší důraz na úspory, finanční gramotnost a schopnost přizpůsobit se. Investoři by měli revidovat své strategie a zaměřit se na dlouhodobě udržitelná aktiva. A vlády? Ty musí především jednat. Největší hrozbou totiž není inflace, ani geopolitika – ale paralýza a neschopnost přijmout nutné změny.

Současný svět čelí zásadnímu přelomu. Cla a obchodní války jsou jen jedním z mnoha příznaků. Pokud nedojde ke strukturálním reformám a mezinárodní koordinaci, hrozí chaos, který by mohl překonat i největší krize minulého století.

Zdroj: Timur Barotov – analytik BHS