AI na burze: Opakuje se historie investičních bublin, nebo sledujeme začátek nové technologické éry?

Umělá inteligence patří mezi nejdiskutovanější témata současného byznysu i kapitálových trhů. Hodnota technologických společností roste rekordním tempem a investoři věří, že AI změní fungování firem podobně zásadně, jako kdysi internet. Někteří analytici však upozorňují, že historie zná řadu případů, kdy nadšení investorů přerostlo v nebezpečnou spekulativní bublinu. Nabízí se proto otázka, zda současný vývoj nepřipomíná některé slavné ekonomické mánie minulosti.

AI přitahuje obrovské investice i vysoká očekávání

V posledních letech se mezi nejúspěšnější společnosti na světových akciových trzích zařadily především firmy, které mají přímou vazbu na rozvoj umělé inteligence. Nejde přitom pouze o vývojáře AI systémů, ale také o výrobce čipů, provozovatele cloudových služeb nebo dodavatele technologií nezbytných pro budování rozsáhlých datových center.

Do popředí se dostávají zejména největší technologické korporace, jejichž tržní hodnota během krátké doby vzrostla o stovky miliard dolarů. Vedle nich profitují také výrobci specializovaného hardwaru, bez něhož by dnešní výpočetní infrastruktura nemohla fungovat.

Výsledkem je situace, kdy právě několik málo technologických gigantů táhne vzhůru celé akciové indexy. Ostatní odvětví často zůstávají stranou zájmu investorů, přestože mnohé z nich vykazují stabilní hospodářské výsledky. Taková koncentrace kapitálu přirozeně vyvolává otázky, zda ceny některých akcií již nepřestaly odpovídat jejich skutečné ekonomické hodnotě.

Historie ukazuje, že technologická revoluce sama o sobě nestačí

Ekonomické dějiny nabízejí hned několik příkladů období, kdy investoři správně rozpoznali význam nové technologie, ale zároveň výrazně přecenili její bezprostřední dopad na hodnotu konkrétních společností.

Právě proto odborníci často porovnávají současný boom kolem umělé inteligence s několika známými historickými událostmi. Nejčastěji se zmiňuje internetová horečka z přelomu tisíciletí, železniční mánie v Británii během 19. století nebo slavná nizozemská tulipánová horečka ze 17. století.

Každá z těchto událostí měla odlišné příčiny, ale společným jmenovatelem bylo přesvědčení, že nastupující technologie nebo nové aktivum změní svět natolik, že běžná pravidla oceňování přestávají platit. Právě tento optimismus vedl investory k tomu, že byli ochotni platit stále vyšší ceny bez ohledu na skutečné ekonomické výsledky.

Dot-com bublina připomíná, že vítězové nejsou předem známí

Velmi často bývá současná situace přirovnávána k období internetové revoluce koncem devadesátých let. Tehdy panovalo přesvědčení, že internet během několika let zásadně promění podnikání, obchod i každodenní život.

Na trhu se objevovala tvrzení, že tradiční ukazatele hospodaření přestávají mít význam a že rozhodující bude především rychlost získávání uživatelů nebo návštěvnosti internetových stránek. Investoři věřili, že kdo ovládne digitální prostor jako první, získá prakticky neomezenou konkurenční výhodu.

Realita však byla podstatně složitější.

Srovnání relativního růstu technologického akciového indexu Nasdaq Composite a benchmarkového akciového indexu S&P 500. Hodnota obou indexů byla pro srovnání nastavena ke dni 3. ledna 1995 na 100. Zdroj: Nasdaq, S&P Dow Jones Indices

Internet skutečně změnil svět téměř ve všech oblastech podnikání. Mnoho tehdejších investorů ale špatně odhadlo, které společnosti budou z této změny dlouhodobě profitovat. Řada internetových firem, jejichž akcie dosahovaly astronomických hodnot, během několika let zcela zmizela. Naopak skutečnými vítězi se často staly podniky, které tehdy stály mimo hlavní pozornost trhu nebo dokázaly internet využít jako nástroj pro rozvoj již existujícího byznysu.

Tato zkušenost ukazuje, že správně odhadnout význam nové technologie ještě neznamená správně vybrat firmy, které na ní budou dlouhodobě vydělávat.

Stejnou otázku si investoři kladou i dnes. Přestože umělá inteligence pravděpodobně zvýší produktivitu celé řady podniků, není jisté, že největší ekonomický přínos nakonec získají právě výrobci čipů, poskytovatelé AI modelů nebo provozovatelé cloudových platforem. Hodnota se může v budoucnu přesunout k firmám, které dnes zůstávají ve stínu současných technologických hvězd.

Revoluční technologie automaticky nezaručuje vysoké zisky

Jedním z největších omylů investorů bývá předpoklad, že každá společnost spojená s převratnou technologií musí být automaticky výbornou investicí.

Historie ukazuje pravý opak. V období internetové bubliny proudily miliardy dolarů také do firem, které neměly stabilní obchodní model, nevytvářely zisk a často ani významnější tržby. Přesto jejich akcie rostly jen díky víře, že budoucnost bude mimořádně úspěšná.

Když se však očekávání začala střetávat s ekonomickou realitou, přišel prudký propad cen. Mnoho investorů tehdy utrpělo značné ztráty, přestože samotná internetová revoluce pokračovala dál a nakonec skutečně změnila fungování celé světové ekonomiky.

Právě tento rozpor bývá často připomínán i v souvislosti s umělou inteligencí. AI může představovat jednu z největších technologických změn současnosti, ale to samo o sobě ještě neznamená, že dnešní ocenění všech firem působících v tomto odvětví bude dlouhodobě udržitelné.

Železniční horečka ukazuje rizika přehnaných investic do infrastruktury

Další historickou paralelou bývá takzvaná železniční mánie, která zasáhla Spojené království ve čtyřicátých letech 19. století. V té době byla železnice považována za převratnou technologii, která měla zásadně změnit dopravu, obchod i průmyslovou výrobu.

Optimismus investorů byl obrovský. Věřilo se, že téměř každé město potřebuje vlastní železniční spojení a že společnosti budující tratě budou dlouhodobě generovat mimořádné zisky. Železnice byly vnímány jako základ budoucí ekonomiky a mnoho investorů bylo přesvědčeno, že poptávka po nové infrastruktuře bude prakticky neomezená.

Akcie železničních společností proto během několika let výrazně zdražily. Jenže stejně rychle se ukázalo, že ne všechny projekty dávají ekonomický smysl.

Začaly vznikat duplicitní tratě, které soupeřily o stejné zákazníky, zatímco náklady na výstavbu stále rostly. Stavba železnic vyžadovala obrovské investice do pozemků, mostů, tunelů, kolejí i pracovních sil. V mnoha případech se očekávané příjmy nikdy nedostavily a řada společností se dostala do finančních problémů.

Výsledkem byl prudký pokles cen akcií a značné ztráty investorů. Přitom samotná železnice se později skutečně stala jedním z nejvýznamnějších motorů hospodářského rozvoje. Chyba tedy nespočívala v podcenění technologie, ale v přesvědčení, že každý projekt spojený s jejím rozvojem bude automaticky ziskový.

Grafické znázornění silného nárůstu a následného poklesu akcií železničních společností. Zdroj: týdenní tabulky cen akcií v Railway Times

Má dnešní výstavba datových center podobný scénář?

Právě zde někteří ekonomové vidí jednu z nejvýraznějších podobností se současným rozvojem umělé inteligence.

Po celém světě vznikají rozsáhlá datová centra, která mají zajistit dostatečný výpočetní výkon pro provoz stále složitějších AI modelů. Firmy investují miliardy dolarů do serverů, specializovaných čipů, energetické infrastruktury i nových výrobních kapacit.

Přesto zatím není zcela jasné, jak rychle se tyto investice skutečně vrátí. Mnoho společností buduje kapacity především proto, že nechce zaostat za konkurencí. V řadě případů ale zatím neexistuje jednoznačná odpověď na otázku, zda budoucí výnosy dokážou vysoké investiční náklady plně ospravedlnit.

Podobně jako kdysi u železnic může být samotná infrastruktura nezbytná pro další technologický rozvoj. To však ještě automaticky neznamená, že všechny společnosti, které ji financují nebo budují, budou dlouhodobými vítězi kapitálových trhů.

Historie totiž opakovaně ukazuje, že období masivních investic bývají často následována konsolidací trhu, během níž přežijí především ekonomicky nejsilnější hráči.

Tulipánová horečka připomíná, že vzácnost nemusí trvat věčně

Ještě starší historickou událostí, která bývá zmiňována v souvislosti se spekulativními bublinami, je nizozemská tulipománie ze 17. století.

Vzácné odrůdy tulipánů byly tehdy považovány za mimořádně luxusní zboží. Omezená nabídka společně s rostoucí poptávkou vedla k tomu, že ceny cibulek vystoupaly do neuvěřitelných výšin. Některé z nich měly hodnotu srovnatelnou s cenou domu nebo několikaletého platu zkušeného řemeslníka.

Investoři věřili, že jejich hodnota bude růst prakticky neomezeně. Mnozí nakupovali pouze s cílem pozdějšího prodeje za ještě vyšší cenu.

Jenže postupem času začala nabídka růst. Rozšiřovalo se pěstování, vzácnost přestávala být skutečně výjimečná a ceny se velmi rychle propadly.

Tulipánová horečka tak připomíná jednoduché ekonomické pravidlo – vysoká poptávka zpravidla motivuje výrobce ke zvyšování nabídky. Jakmile se původně nedostatkové zboží stane běžně dostupným, jeho cena se začne přibližovat reálné hodnotě.

Grafické vyobrazení přibližného cenového vývoje za půl gramu ve zlatých guldenech. Na vrcholu mánie měly tulipánové cibulky hodnotu více než stonásobku své hmotnosti ve zlatě. Zdroj: Amsterdam Tulip Museum

Platí stejný princip i pro AI hardware?

Podobnou logiku lze podle některých analytiků pozorovat také na trhu s výpočetní technikou určenou pro umělou inteligenci.

V současnosti je mimořádně vysoká poptávka po specializovaných čipech, serverech a dalších komponentech potřebných pro provoz moderních AI systémů. Výrobci proto navyšují výrobní kapacity a investují do dalšího rozšiřování produkce.

Pokud však bude nabídka v příštích letech růst rychleji než skutečná poptávka, může se dnešní nedostatek změnit v opačný problém. Vyšší konkurence by následně mohla snížit marže výrobců i jejich mimořádně vysoké zisky.

To samozřejmě neznamená, že by význam umělé inteligence klesal. Spíše to ukazuje, že ekonomická hodnota jednotlivých firem se může v průběhu času výrazně měnit podle toho, jak se vyvíjí nabídka, poptávka i konkurenční prostředí.

Jaké ponaučení si mohou investoři odnést z minulosti?

Při pohledu na zmíněné historické události se nabízí několik závěrů, které mohou být užitečné i při hodnocení současného vývoje kolem umělé inteligence. Přestože každé období bylo v mnoha ohledech odlišné, určité vzorce chování investorů se opakují už po staletí.

První společnou vlastností bývá přesvědčení, že nastupující technologie změní svět natolik zásadně, že dosavadní ekonomická pravidla přestanou platit. Druhým společným znakem je rychlý příliv kapitálu do firem, které jsou s novým trendem spojovány. Třetím pak bývá víra, že vysoké tempo růstu bude pokračovat prakticky bez omezení.

Právě kombinace těchto faktorů často vytváří prostředí, ve kterém se ceny některých aktiv mohou výrazně vzdálit jejich skutečné ekonomické hodnotě.

Historie zároveň ukazuje, že samotná existence technologické revoluce ještě neznamená, že budou dlouhodobě úspěšné všechny společnosti, které se kolem ní pohybují. Naopak právě období největšího optimismu bývají často spojena s chybným odhadem budoucích vítězů.

Kde se může skutečná hodnota AI vytvořit?

Velkou neznámou zůstává, ve které části celého ekosystému umělé inteligence se bude dlouhodobě koncentrovat největší ekonomický přínos.

Dnes jsou středem pozornosti především výrobci grafických čipů, provozovatelé cloudových služeb nebo společnosti vyvíjející jazykové modely. Není ale vyloučeno, že největší zisky budou v budoucnu vytvářet firmy, které AI pouze efektivně využijí při vlastním podnikání.

Stejná situace nastala i během internetové revoluce. Mnoho tehdejších technologických hvězd postupně zmizelo z trhu, zatímco některé tradiční podniky dokázaly internet začlenit do svého fungování a získaly významnou konkurenční výhodu.

Podobný scénář může nastat také u umělé inteligence. Největší přidanou hodnotu nemusí vytvářet samotná infrastruktura nebo výrobci hardwaru, ale společnosti, které díky AI výrazně zvýší produktivitu, sníží náklady nebo nabídnou zákazníkům zcela nové služby.

Právě proto je pro investory stále důležitější sledovat nejen technologický potenciál jednotlivých firem, ale také jejich schopnost vytvářet dlouhodobě udržitelný obchodní model.

Warren Buffett opět stojí stranou hlavní investiční euforie

Zajímavým signálem bývá také chování investorů vůči zastáncům konzervativního hodnotového investování.

V obdobích silného růstu technologických akcií bývá často kritizován například Warren Buffett, který dlouhodobě odmítá nakupovat společnosti pouze na základě očekávání budoucího růstu. Jeho investiční strategie je postavena především na realistickém ocenění firem, stabilních výsledcích a dlouhodobé ziskovosti.

Podobná situace přitom nastala už na konci devadesátých let během internetové horečky. Buffett tehdy čelil kritice za to, že se nepodílel na masivních nákupech technologických akcií. Po splasknutí dot-com bubliny se však ukázalo, že jeho opatrný přístup měl své opodstatnění.

To samozřejmě neznamená, že historie musí zopakovat stejný scénář. Připomíná však, že období největší investiční euforie bývají často spojena s přesvědčením, že tradiční principy oceňování firem již neplatí.

Nikdo nedokáže přesně odhadnout okamžik obratu

Přestože se stále častěji diskutuje o možnosti vzniku nové investiční bubliny, neexistuje způsob, jak spolehlivě určit, kdy by případná korekce mohla nastat.

Finanční trhy mohou zůstávat optimistické mnohem déle, než většina investorů očekává. Historie ukazuje, že období prudkého růstu mohou trvat měsíce i několik let, než se dostaví výraznější změna sentimentu.

Řada analytiků upozorňuje, že jedním z faktorů, které mohou optimismus ochladit, jsou rostoucí úrokové sazby nebo vyšší výnosy státních dluhopisů. Dražší financování totiž obvykle snižuje ochotu investorů platit vysoké ceny za společnosti, jejichž největší zisky se očekávají až ve vzdálenější budoucnosti.

V případě obratu se navíc často mění i preference investorů. Zatímco během technologických mánií dominují rychle rostoucí společnosti, po jejich odeznění bývají více vyhledávány stabilní podniky s pevnými základy, pravidelnými zisky a rozumným oceněním.

Závěr

Umělá inteligence bezpochyby představuje jednu z nejvýznamnějších technologických inovací současnosti a její vliv na podnikání bude pravděpodobně narůstat i v dalších letech. To ale automaticky neznamená, že všechny společnosti spojované s AI budou dlouhodobě mimořádně úspěšné investice.

Historické zkušenosti z období dot-com bubliny, železniční mánie i tulipánové horečky ukazují, že investoři často správně rozpoznají význam nové technologie, ale zároveň přeceňují rychlost jejího ekonomického přínosu nebo schopnost určit skutečné budoucí vítěze.

Nejdůležitější lekcí z minulosti proto zůstává zachování zdravého úsudku. Nadšení z technologických inovací je přirozené, avšak dlouhodobě úspěšné investování se stále opírá především o kvalitní analýzu, realistické ocenění firem a trpělivost. Právě tyto faktory rozhodují o výsledcích mnohem více než krátkodobé investiční trendy.

Zdroj: Timur Barotov – analytik BHS