Více informací o semináři Jacka Canfielda!

Jaký je název alespoň jedné knihy od Jacka Canfielda, která vyšla v češtině?

Odpověď pošlete na e-mail bway-soutez@seznam.cz, spolu s Vaším jménem, adresou a telefonním číslem.

Vyhrává nejrychlejší správná odpověď!

1. místo – vstupenka na seminář Jacka Canfielda v hodnotě 4 500 Kč
2. místo – kniha Aladinův faktor od Jacka Canfielda a Mark Victora Hansena

Nejlevnější vstupenky bude možno nakupovat až do poslední hodiny před začátek akce za bezkonkurenční cenu 2888,- Kč na MůjÚspěch.cz

Jack Canfield, kterého většina Čechů zná z filmu Tajemství (The Secret) a jako autora Slepičí polévka pro duši, je jedním z nejúspěšnějších koučů korporátní sféry. Jeho rady poslouchají a učí se od něj v Accenture, Re/maxu, GE, Virgin, Siemens, Sony, Xeroxu a dalších firem ze žebříčku Fortune500. Nyní mají šanci dozvědět se tajemství úspěchu také čeští a slovenští manažeři a podnikatelé. Jednodenní seminář Tajemství úspěchu je příležitost, jak učinit obrovský skok v osobním rozvoji, zlepšit manažerské postupy a strategie. Jenoduše – dosáhnout úspěchu v pracovním i osobním životě.

Soutěžte o vstupenku na seminář Jacka Canfielda!

„Tajemství pro mě znamenalo opravdovou přeměnu, neboť jsem vyrůstal s velmi negativním otcem. Znalost tajemství a záměrné využívání zákona přitažlivosti je možné aplikovat na jakoukoli věc v životě. Metoda je stejná pro vše, co chcete vytvořit peníze nevyjímaje,“ řekl v knize a filmu Tajemství Jack Canfield. Sám je příkladem mimořádně úspěšného podnikatele a autorem, který prodal více než 112 milionů knih a tržbami přes 1 miliardu dolarů. Dohromady má na svém kontě 60 bestsellerů a několik filmů.

Osobní rozvoj a spolupráce s success kouči (trenéry úspěchu) či motivační semináře jsou neoddělitelnou součástí manažerů a podnikatelů ve vyspělých zemích. Ve střední Evropě je tato oblast teprve v plenkách a lidé mají tak poprvé šanci okusit tajemství úspěchu, jak se ho učí v největších firmách světa. Zlepšení strategií a pozitivní motivace je ještě důležitější v období krize, o které mnozí investoři tvrdí, že ještě neskončila.

Jack Canfield změnil život statisícům lidí, kteří díky používání jeho zásad dosáhli svojich cílů. Tento success kouč se může pochlubit i dvojnásobným zápisem do Guinessovy knihy rekordů. Přinesla mu je největší autogramiáda knihy plné lidských příběhů o překonávání překážek a dosahování úspěchu – Slepičí polévka pro duši, která byla přeložená do 47 jazyků a patřila mezi nejprodávanější knihy za posledních 15 let. Druhý zápis získal za 7 knih současně zařazených mezi bestsellery prestižních New York Times.

Seminář Tajemství úspěchu se uskuteční v sobotu 26. června v Expo Aréně v Bratislavě. Lístky jsou v prodeji přes Ticketstream a informace na webu Tajemství-úspěchu.cz

Hlavním organizátorem je společnost Smart-Thinkin-Office, za kterou stojí Michal Kováč a Andrej Prázdnovský. Podnikatelé, kteří se dlouhodobě věnují osobnímu rozvoji, motivaci a koučingu. Jejich cílem je přilákat do střední Evropy nejzvučnější jména této oblasti a umožnit lidem dosahovat svých cílů pomocí osobního rozvoje.

Společnost IDC CEMA pořádala v polovině letošního října v Praze konferenci o Business Intelligence a Data Warehousingu, která je součástí evropské roadshow. Při této příležitosti získal časopis Business Way možnost jako mediální partner hovořit s hlavním řečníkem konference, kterým byl Dr. Barry Devlin, přední mezinárodní odborník na firemní datové sklady.

Barry Devlin je například autorem jedné z prvních definic architektury datových skladů z poloviny 80. let a celosvětově uznávaný konzultant, analytik a autor knihy “Data Warehouse – from Architecture to Implementation.”Jeho prezentace s názvem Reinventing the Data Warehouse zaujala prakticky všechny účastníky po okraj naplněného sálu na IDC Business Intelligence Roadshow 2009.

Ve své prezentaci jste hovořil o Firmě 2.0 (Enterprise 2.0), která vzniká přijetím technologií Web 2.0. Je to vůbec dobrý nápad tyto techniky přijímat do společností?

Existuje určitě mnoho dohadů, zda je vhodné Web 2.0 využívat v organizacích. Myslím, že úplně nejvíce záleží na kultuře organizací. Některé z nich tyto nové věci, zejména sociální sítě, totiž nebudou schopny využívat ke svému obohacení. Stačí si představit například úřady státní správy. Tam by bylo jistě velmi obtížné něco takového prosadit. Takže se jedná především o kulturní aspekt.

Druhou záležitostí je, jak Web 2.0 do společnosti přinést ve smyslu Business Intelligence. Ať už budeme hovořit o messagingu nebo nástrojích pro spolupráci, je třeba vždy hovořit o dopadech na vlastní byznys společnosti. Skutečnou hodnotu v oblasti BI, kterou vidím, nalezneme především ve strategické hladině BI.

Můžete uvést nějaký konkrétní příklad?

Například si položíme otázku – odkud pochází strategický pohled či dlouhodobé rozhodování? Pravděpodobně je do něj zahrnuto několik vrcholových manažerů, kteří směrování společnosti určují. A všichni přitom chtějí mít jistotu, že komunikace bude probíhat v pořádku a všichni budou pracovat se stejnými informacemi.

Nástroje pro spolupráci pak vytvářejí společnou sdílenou konverzaci. Konverzaci, která probíhá nad stejnými daty v organizaci. Asi si dovedete představit, že dnes se jedná spíše o koloběh jednoho měnícího se dokumentu, který stále dokola přesunován mezi odpovídajícími lidmi. Určitě znáte komplikace ve stylu – kterápak je tohle verze?

Takže sdílené prostředí pro spolupráci nad daty a dokumenty může být i pro top management v této úrovni velice přínosné. Zvláště v případě, kdy se snaží udělat nějaké strategické rozhodnutí. A vrcholoví manažeři chtějí obvykle zkoumat různé varianty – dalo by se říci, že si chtějí s čísly a předpověďmi pohrát.

Lze propojení strategie společnosti a Business Intelligence podporované nástroji pro sdílení více přiblížit?

Když dojde na strategické rozhodování, mnoho informací se nalézá v textovém formátu. Jsou spíše kvalitativní než kvantitativní. Tohle je nutné přenést do firemního prostředí Business Intelligence. A jak řekl jeden z řečníků, skutečně není nutné do datového skladu přenášet veškerá data, takhle to nefunguje. Na druhou stranu ale potřebujete mít přístup k takovým zdrojům, jako jsou například názory na internetu, zákaznické průzkumy a všechny podobné informace z trhu. To vše potřebujete přenést na úroveň strategického rozhodování.

Nástroje pro spolupráci jsou na tuto oblast silně zaměřeny. Mají schopnost sdílet informace, dělat poznámky, úpravy. V těchto oblastech se jedná o skutečnou budoucnost nástrojů pro Business Intelligence.

Kde vidíte možné problémy při implementaci těchto Web 2.0 nástrojů do prostředí Business Intelligence ve firmě?

Když se podíváte vůbec na změnu způsobů řízení firem v této souvislosti, tak dochází od přesného řízení shora dolů až téměř k rovnostářskému pojetí. Samozřejmě – může to znamenat problém, ale současně také příležitost.

A příležitostí jsou lidé, kteří přicházejí jako zaměstnanci letos i dále v budoucnu. Jsou a budou to lidé, kteří používají Facebook, Twitter a další podobné technologie. Jsou zvyklí na určitý stupeň kontroly nad informacemi, a co s nimi mohou provádět. Jaké informace budou přijímat, jaké budou sdílet a jakým způsobem. Nelze je izolovat do nějakého uzavřeného boxu.

Současně se byznys rozrůstá na mnoho různých lokací. Podle mého názoru začne být v průběhu let tato tendence nákladově neúnosná a nástroje pro vzájemnou komunikaci a spolupráci, zejména sociální sítě, začnou v organizacích ještě posilovat.

Vyústí to například v nižší náklady? Levnější školení uživatelů a podobně?

Už jsem hovořil o nižších cestovních nákladech a samozřejmě, pokud jsou nějaké technologie jednoduše použitelné, jsou i nižší náklady na školení. Pokud máte mezinárodní společnost, můžeme hovořit i o nákladech příležitosti. Myslím, že lidé stále vytvářejí znovu a znovu ty samé věci, protože nejsou sdílené – není jasné, co kde je.

Takže fakt je ten, pokud máte tyto sociální sítě a nástroje pro sdílení ve firmě, a fungují dobře, můžete velmi dobře vytvářet prostředí a infrastrukturu, kde lidé mohou znovu využívat již hotové informace – znalosti ostatních.

Je úplně fascinující, kolik organizací a lidí v nich opakuje stále stejné věci – vytvářejí stejné tabulky v tabulkových procesorech, stejné dokumenty a reporty – znovu a znovu. I pokud si uvědomíte, že pokud se sníží opakování stejných věcí o 10 až 15 procent, může se jednat o obrovskou úsporu.

V průběhu konference se hovořilo také o tom, jak Business Intelligence a Data Warehousing zjednodušit. Jak tento trend zjednodušování vnímáte?

Pokud hovoříme o zjednodušování, myslím, že je třeba se na celou záležitost dívat trošku jiným pohledem. A tím je to, že potřebujete méně kopií těch samých dat než naopak více! Začíná to tím, že se vždy zamyslíte – jak to udělat, abych znovu nevytvářel tu samou kopii dat někde jinde? Myslím, že v tom spočívá obrovské množství výhod.

Možná si řeknete, že další kopie přece při nízkých cenách hardwaru přece nehraje roli. Hraje, a velikou. Nejde o cenu hardwaru, ale o cenu správy takových dat. Jednoduchost totiž vede k nižším implementačním nákladům, nižším nákladům na údržbu v dlouhodobém pohledu a také například k méně problémům s daty jako takovými. Třeba v případě, kdy nesouhlasí navzájem, protože v jedné kopii se něco mírně změnilo. Já jsem osobně velký fanoušek zjednodušování. Vede to k tomu, že lidé uvnitř organizace pracují lépe v týmech dohromady a společně.

Steve Jobs se narodil 24. února 1955 v San Franciscu. Hned po narození se jej jeho matka zřekla, naštěstí byl ale adoptován manželským párem Jobsových, které dodnes považuje za své jediné rodiče. Po střední škole sice začal studovat i na univerzitě, ale po prvním semestru toho nechal a radši se věnoval věcem, které má skutečně rád.
Zakládáme ovocnářskou firmu

V roce 1976 založil spolu se Stevem Wozniakem doslova v garáži firmu Apple, pojmenovanou podle Jobsova nejoblíbenějšího ovoce. Sestrojili funkční prototyp osobního počítače, který nezabíral celé sály a místnosti, ale vešel se na stůl. Aby oba Stevové získali počáteční kapitál pro výrobu osobních počítačů, museli prodat Jobsova Volkswagena a Wozniakovu vědeckou kalkulačku.

Steve Jobs již od počátku se svým osobním počítačem slavil úspěchy, ale s příchodem IBM na trh získal konkurenta, kterému mohl těžko vzdorovat. Musel se sice spokojit s minoritním podílem na trhu, ale nikdy se nevzdal své vize a touhy po inovaci a výrobě skutečně uživatelsky přívětivých výrobků.

Jako jeden z mála rozpoznal potenciál grafického uživatelského rozhraní ovládaného pomocí myši, které způsobilo zřejmou revoluci. Rozhodně to ale nebyla revoluce poslední.
Vyhozen z firmy, kterou založil

Aby pomohl své firmě zvýšit zisky a obecně zlepšit prodeje, přetáhl do firmy Johna Sculleyho z Pepsi, který z ní udělal přímého konkurenta Coca Coly a v mnohém ji i předstihl. Jako rozhodující argument prý rozhodla jediná věta: “Když zůstaneš u Pepsi, jediné co dokážeš, bude, že prodáš více cukrové vody dětem. Když přejdeš k Applu, můžeš změnit svět.”

Podle Sculleyho ale Jobs, který Apple stvořil, nyní firmu vedl do záhuby. Postupně ho proto odsouval do pozadí, snižoval jeho pravomoci, až se najednou ukázalo, že Steve již nemá žádné právo rozhodovat. Když to zjistil, z firmy odešel.

V roce 1985, po odchodu z Applu, založil novou firmu – NeXT Computers. Měla se stát konkurencí pro jeho “domovskou” firmu, proto začal vyvíjet zbrusu nový operační systém, se kterým chtěl dobýt svět. Apple Steva ale nikdy neztratil z hledáčku, takže v roce 1996 došlo k tomu, že se ke své prvotní firmě vrací i s novým operačním systémem OS X, neboť NeXT byl odkoupen firmou Apple.

V mezidobí, v roce 1986, stihnul navíc koupit od George Lucase filmové studio Pixar, které se zaměřovalo na animované filmy. Sestavil skvělý tým těch nejlepších animátorů na světě, vytvořil motivující pracovní podmínky, a co z nich vzniklo, je už zapsáno v historii – Příběh hraček, Příšerky s.r.o, Úžasňákovi a další filmy, které baví všechny generace.

V roce 2006 byl Pixar odkoupen společností Disney za 7,4 miliardy dolarů. Steve Jobs získal 7% akcií Disney a místo v představenstvu společnosti.
Revoluce moderní doby

Slovo “revoluce” prochází celým životem Steva Jobse. Způsobil revoluci v počítačovém průmyslu, nejprve díky myší ovládanému uživatelskému prostředí, poté díky Mac OS X, revoluci ve filmovém průmyslu se svým animátorským studiem Pixar, revoluci v hudebním průmyslu s hudebním přehrávačem iPod a v posledních letech i revoluci na trhu mobilních telefonů se svým iPhonem. Každý z jeho produktů nabídl svým uživatelům maximální komfort při užívání, přitažlivý design a filozofii “funkční jednoduchosti”.

Steva Jobse jakožto manažera předcházejí strašlivé pověsti – prý dokáže vyhodit loajální zaměstnance za nepodstatné maličkosti, na své lidi řve, ždíme z nich maximum a je nenapravitelný perfekcionista. Na druhé straně mu ale záleží na životním prostředí, jí výhradně vegetariánskou stravu, je skvělý řečník a za svůj život stihl způsobit revoluce v mnoha odvětvích.

Jeho styl vedení Applu založený na minimálním množství modelů produktů, tajení informací o připravovaných novinkách, bombastických odhaleních nových produktů na konferencích, bezkonkurenčním designu, geniálně přívětivém uživatelském rozhraní a také maximální ekologické nezávadnosti výrobků Apple. Díky tomu nepřestává slavit úspěch ani v dobách ekonomické krize, kdy firma nejen že zachovává svůj zisk, ale ještě jej zvyšuje!

Analytická společnost IDC pořádá v polovině října konferenci týkající se Business Intelligence (BI). Jedná se o technologie, které jsou vhodné právě pro analýzu již shromážděných dat ve vaší společnosti. Pomocí BI lze získat konkurenční výhodu, protože využijete již to, co máte.

Přijďte se podívat 13. října do hotelu Diplomat v Praze a možná zjistíte, že i při všeobecném snižování nákladů se vyplatí do něčeho naopak investovat.

Že se ekonomika pohybuje v cyklech tvořených konjunkturou a recesí je všeobecně známým faktem. Ekonomové jej měří díky velkému množství exaktně zjistitelných ukazatelů, kvantitativních charakteristik, které se pak snaží uplatnit v modelech, jež mají to, co bylo doposud měřeno predikovat.

Systém na bázi přesvědčení

Současný stav hospodářství v globálním měřítku ukazuje základní vadu tohoto přístupu. Totiž, že jakkoliv komplexní kvantitativní popis ekonomiky kolabuje v okamžiku, kdy dochází ke změnám v jeho struktuře – tedy, kdy sice máme data, ale selhávají modely. Výsledkem je, že prakticky nelze predikovat.

A praktický příklad? Odhady pádu (ale stejně tak i růstu) ekonomiky za určité dané období se liší již v jeho průběhu, přičemž ty v závěru ukazují na katastrofální nepřesnost těch na začátku. Stejné je to s jednotlivými ukazateli. Například s tím, kolik stát vybere na daních, kolik bude muset vyplatit na podporách, o kolik přijde v důsledku inflace nebo (nedej Bože) nepřijde pro všeobecně obávanou deflaci.

Dalo by se konstatovat, že za tohoto stavu prostě nelze říct, zda je v jakékoliv obecnější míře výhodnější pokusit se začít pracovat na vlastním podnikatelském projektu nebo ne – jinými slovy, zda doba (vyjádřeno v ukazatelích zlá) podnikání přeje, nebo zda je naopak zabíjí. Vedle makroekonomických hledisek existují hlediska místní, případně specifická pro daný obor – poptávka, její krátko a střednědobý vývoj. I ta ale musí zohledňovat ona hlediska globální.

V tomto divokém a turbulentním světě bychom za normálních okolností nemohli hledat nic, co by připomínalo byť i vzdáleně jistotu. Pokud ale odhlédneme od čistě ekonomického pohledu, můžeme přeci jen něco najít.

Teoretickým východiskem tohoto něčeho je teorém pojmenovaný po svém vynálezci Williamu Thomasovi http:cs.wikipedia.org/wiki/William_I._Thomas a znějící ve stručnosti tak, že věří-li lidé tomu, že je něco skutečné, stává se to skutečným ve svých důsledcích.

Praktickou aplikací pak fakt, že celá ekonomika není, přes všechna objektivně měřitelná kritéria, o mnoho víc, než souhrn přesvědčení těch, kteří se ji účastní. Tedy, že jde o systém založený na bázi kolektivního přesvědčení.

Konstanta

Klasickým příkladem platnosti předchozího je burza: pokud dostatečný počet investorů věří tomu, že určité akcie budou zvyšovat svou hodnotu, jejich hodnota roste. Jiným příkladem krach banky z důvodu runu: pokud dostatečný počet klientů uvěří tomu že banka zkrachuje a začnou stahovat své investice, ústav se položí, byť by byl jinak zcela v pořádku.

V obou případech (a v mnoha dalších, pro něž bychom nemuseli jít daleko) je určujícím faktorem to, že stav který nás zajímá se dostavuje tehdy, sdílí-li společné přesvědčení dostatečný, řekněme nadkritický počet subjektů.

Run dvou klientů banku prostě nezkrachuje. Velikost tohoto nadkritického množství a otázka, zda jej bylo dosaženo představuje v systému založeném na přesvědčení prvek nejistoty. Jeho samotný mechanismus je ale, na rozdíl od stovek vzorců, které se ukázaly být nepoužitelnými, spolehlivou konstantou – bez ohledu na ekonomické turbulence.

A je tedy konstantou i nyní v situaci, kdy prakticky nikdo nedokáže byť jen na měsíc dopředu odhadnout vývoj ekonomiky a podnikatelského prostředí.

Pozitivní důsledek

Známe-li konstantu, měli bychom uvažovat nad tím, jak se s její pomocí pokusit odpovědět na otázku, která byla postulována na začátku tohoto textu. Totiž, zda je krize, recese, temné časy, říkejte tomu, jak chcete, spíše tvůrcem, nebo spíše zabijákem příležitostí. Jak již bylo řečeno, pohledy na to se různí. Obecně se hovoří o krizích jako o zdroji inspirace a inovace.

Ale současně jako o jevu, který dovede spolehlivě zadupat fantastický nápad pouze proto, že není dostatek prostředků na jeho realizaci nebo proto, že se následně nedovede uživit. Protichůdné pohledy způsobují, jak jinak, nejistotu, která následně přispívá k již tak labilnímu systému.

Samotný postulát že to, co lidé chápou jako reálné se (po překročení určitého „gravitačního minima“) v dané společnosti reálným stává, funguje pozitivně i negativně. Zajímavou vlastností jeho negativní aplikace na náš problém ovšem je, že může mít pozitivní důsledky. Statisticky řečeno je takovým pozitivním důsledkem v ČR nárůst živnostníků a drobných podnikatelů v posledních měsících.

Jak je možný? Když dostatečné množství lidí uvěřilo v úbytek pracovních míst, začali skutečně přicházet o práci. Když dost z nich uvěřilo tomu, že si novou práci budou shánět těžce, stalo se to faktem. A když dost z nich zjistilo, že pro ně práce není, zkusili to na vlastní kůži.

Tím ale značným způsobem rozdrobnili důsledek – tedy zvýšili počet firem, které by musely krachovat, aby bylo naplněno Tomasiánské proroctví o tom, že nyní budou krachovat malí podnikatelé, a současně zvýšili kvórum – tedy ono gravitační minimum, které by v to muselo uvěřit.

Závěr

Výsledek je tedy asi následující: řada aktů „uvěření špatným zprávám“ s praktickými důsledky v podobě krachů firem, ztráty odbytů, propouštění a likvidací logicky vede ke vzniku nových příležitostí.

Důsledkem toho je, že tyto nové příležitosti jsou do jisté míry imunizovány proti potížím, které zničily jejich předchůdce. Ekonomika se v tomto podobá biologickému světu. Přesněji, jeho způsobu reakce na epidemie.

Výše uvedený popis mechanismu (jednoho z mechanismů) působení ekonomické krize, nebo jak tomu budeme říkat, je pravda poněkud zjednodušující.

Ale současně fascinující, a to hned ze dvou důvodů. Jednak, dává inspiraci. A za druhé, nabízí jistotu v systému, který je ze všech jiných hledisek zcela chaotický.

Ingvar Kamprad je zajímavý švédský podnikatel, vyučený tesař a zakladatel velice známé, nábytkářské firmy Ikea. Narodil se ve Švédsku, kde začal již v sedmnácti letech podnikat. Jeho základní kapitál tvořily peníze, které dostal od otce za dokončení střední školy.

Původně těžil z pořádání cyklistických závodů, později se živil i prodejem ryb, vánočních ozdob, zápalek, semen či psacích potřeb. Již jako malý kluk totiž věděl, že zboží, které lidé potřebují, může vynášet slušné peníze.

Zajímavá je jeho dyslexie, se kterou bojoval také u jmen produktů své firmy. Protože měl velké potíže se zapamatováním názvů, použil švédsky znějící jména. Samotný název Ikea je například zkratka odvozená z jeho jména a dvou míst, kde se cítil být doma (rodná farma a vesnice, v níž vyrůstal) – Ingvar Kamprad Elmtaryd Agunnaryd.

Složte si doma

V padesátých letech začala Ikea navrhovat nábytek, který lze jednoduše složit do ploché krabice a doma jednoduše sestavit. To byla věc, kterou se dodnes produkty Ikea liší od konkurence. Sám Ingvar říká, že nechce konkurovat luxusním firmám. Naopak jeho zboží by mělo být dostupné pro všechny.

Po dvaceti letech od založení (1943) se začala Ikea úspěšně rozšiřovat i mimo domovské působiště. Nejdříve do dalších severských zemí, později si Kamprad troufl i na expanzi do dalších zemí Evropy. Dnes má Ikea více než dvě stě poboček ve 30 různých zemích světa, přes 125 tisíc zaměstnanců a roční tržby přesahující 21,1 miliardy eur. Na českém trhu působí od roku 1991.

Vzor úspor

Ingvar Kamprad je zajímavý muž i z pohledu jeho chování. Nikdy okázale neutrácel peníze, spíše naopak. Povídá se o něm, že vánoční dárky nakupuje ve slevách, na trhu čeká až do zavíracích hodin, aby mohl nakupovat za nízké ceny. Létá turistickou třídou, jí v levných restauracích a jezdí přes patnáct let starým Volvem.

Proč to dělá? Chce, aby se ekonomicky chovali i jeho zaměstnanci. A Ingvar věří, že lidi něco nejlépe naučíte tak, že jim půjdete příkladem. I to je jedním z možných faktorů jeho úspěchu – nízké náklady a důraz na to, aby se peníze lidově „nevyhazovaly oknem“.

Nacisté i alkohol

Ingvar Kamprad má i své stinné stránky. Ve čtyřicátých letech sympatizoval s fašismem. Později se za to omluvil (dokonce zaslal omluvných dopis všem svým židovským zaměstnancům) a dodnes to považuje za největší chybu svého života. V osmdesátých letech, když pracoval s nábytkáři v Polsku, údajně propadl alkoholu a jeho konzumaci omezil až na rady lékařů. Pije dodnes, avšak tvrdí, že tento zlozvyk má pod kontrolou.

Ve špatném slova smyslu se začalo mluvit i o jeho firmě. Ikea byla nařčena z využívání dětské práce v rozvojových zemích a z používání vzácných dřev. Sám Ingvar Kamprad vyčlenil sumu ze svého majetku, kterou věnoval na záchranu pralesů. Pokud jde o děti, tak musí každá pobočka podepsat prohlášení o tom, že je k práci nevyužívá.

Ingvar Kamprad je velice bohatý, v roce 2006 bylo jeho jmění odhadováno na 28 miliard dolarů, o rok později již na 31 miliard dolarů. Podle časopisu Forbes je sedmým nejbohatším člověkem na světě, a přesto je to stále skromný muž. Zajímavostí pro nás Čechy je, že jeho prarodiče mají kořeny blízko severočeského města – Most.

Společnost GiTy, která byla devatenáct let spojena se jmény Valentin Girstl a Olga Girstlová, dnes působí v Česku, na Slovensku a v Rumunsku. Za tuto dobu GiTy prošla obdobími, kdy byla na vrcholu, ale také časy, kdy se vinou managementu a špatných rozhodnutí nacházela na okraji útesu.

Rozhodnutí firmu prodat není nečekané. Poněkud překvapující je spíše komu. I to napovídá, jak moc firma potřebuje peníze pro svůj provoz. Kupcem totiž není žádný strategický partner, ale firma, která v oblasti telekomunikací a počítačových sítí nemá vůbec žádné zkušenosti.

Kupec GiTy kašle na zákony

Po dohodě se stávajícími akcionáři, manželi Girstlovými a investorem Arca Capital Bohemia Pavola Krúpy, koupila GiTy firma JVS Group CZ, a.s. (normálně právnické osoby neuvádíme, ale zde je a.s. důležité). Na ní je zajímavé především to, že podle informací, které má Business Way k dispozici, nemá v telekomunikacích žádné zkušenosti. Její jediný majitel a předseda představenstva Ivo Dlouhý se pohybuje spíše ve světě showbyznysu než ve světě technologií.

Kromě toho z vysoka kašle například na zákon o účetnictví, který firmám přikazuje zakládat určité dokumenty, včetně finančních výkazů, do sbírky listin obchodního rejstříku. Za dobu existence firmy od roku 1994 není založená jediná výsledovka či rozvaha. Zákon o účetnictví přitom pamatuje na takové hříšníky pokutou 3 % z objemu aktiv společnosti!

Administrativa se zřejmě ve světě showbyznysu nehodí. Firmu JVS Group CZ, a.s. 100% vlastní firma JVS Group s.r.o. Stačí se podívat na její stránky a jste v úplně jiném světě. Vždyť i stránka s kontakty JVS Group je podstránkou webu o Miss Europe Sport.

Samotná akciová společnost, která GiTy skutečně koupila, má přitom zajímavou kvalifikaci – koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej v rozsahu živnosti volné a poradenská činnost v oblasti obchodu. Má někdo pocit, že se jedná o dlouhodobého strategického partnera?

Markétě Fenikové, marketingové manažerce společnosti JVS Group, tak lze popřát hodně optimismu i do budoucna. Zvláště s ohledem na její prohlášení: „Jedním z hlavních důvodů kroku je posílení finanční stability společnosti a vize JVS Group vybudovat v GiTy moderní konkurenceschopné portfolio řešení a služeb. Dojde nejen k rozšíření nabídky, ale půjde i o nové služby, které doposud společnost GiTy nebyla schopna samostatně nabídnout.“

Původní majitelé unaveni

Po letech slávy a získávání různých manažerských ocenění (zejména Olga Girstlová) se zřejmě podnikatelské cesty manželů definitivně rozcházejí. Do konce září zůstávají Girstlovi v dozorčí radě společnosti, ale potom mění obory.

Valentin Girstl bude zastávat pozici generálního ředitele VÚVL a.s., výrobce speciálních ložisek a strojních součástí a Olga Girstlová se na pozici jednatelky bude věnovat podnikatelským aktivitám ve společnosti Flexibuild. Ta se zabývá výrobou stavebních desek a výstavbou ekonomických a ekologických domů z recyklovaných materiálů.